Voda

Díky tomu, že Karlovice jsou velmi mladou obcí, byl v nich vývoj vodních staveb velice rychlý. První mlýny nechalo postavit panství, aby tak podpořilo kolonizaci území a zároveň si zajistilo odváděni poddanských dávek. Hospodářský význam pil pochopíme, když si uvědomíme, kolik usedlostí bylo nutné v 18. a 19. století v nově obydlovaných Karlovicích vybudovat. Stavba malých valch (zařízení na zplsťováni sukna) byla zase důsledkem valašského vlivu. Chov ovcí poskytoval vlnu jako levnou surovinu pro doma vyráběné sukno, které mohlo být na jednoduchých valchách zpracováno.

Rozvoj mlýnů začíná po začátku 19. století. Mlynáři postupně vykupují panské mlýny a vznikají také mlýny nové. Ve velkých mlýnech k původnímu "složení" (mlecímu zařízeni) na mouku přibývá "složení kašní", sloužící k mletí pohanky. (Kašní složení je specialitou Valašska, kde se v horských oblastech běžně pěstovala pohanka.) Později začíná výstavba malých mlýnů, často ekonomicky nerentabilních, které si stavili větší sedláci. V Karlovicích nakonec pracovalo 12 mlýnů a tomuto počtu se nevyrovnala žádná valašská obec. Velké mlýny se postupně zdokonalovaly a jejich výroba se stávala více průmyslovou. Drobné mlýny, které zvládaly jen mouku nízké kvality, začaly na konci 19. století zanikat.

Podobným vývojem prošly také pily. Těm se po zřízeni silnic ve 30. letech 19. století otevřel trh se dřevem. Tehdy vzniklo mnoho malých pil. Celkem jich v Karlovicích bylo až 25. Ani v tomto počtu neměly Karlovice na Valašsku konkurenci. (V té době se kromě řeziva vyvážely např. na stožáry do Hamburku až 50 metrů dlouhé tesané kmeny.) Tyto pily "valašky" měly jen jeden pilový list, a tak nebyly schopné konkurovat průmyslové rámové pile Reichových skláren. Reichova firma malé pily také skupovala a často rušila. Na konci 19. století jich zůstalo z 25 jen 6. Zbylé zanikly do půlky 20. století.

Všechny tři valchy v Karlovicích dokázaly zpracovat jen velmi hrubé plátno ("hunu"), které se používalo na houněné kabátce a kalhoty. To dostačovalo obyvatelům jen do poloviny 19. století. Laciné tovární tkaniny způsobily, že valchy zanikly ještě dříve než pily a mlýny.

Udělejme si malou procházku po zaniklých technických stavbách. Někde najdeme alespoň zaniklý náhon, jinde už dnes neuvidíme nic a můžeme si jen představovat.

Autor: Vojtěch Bajer poznámka: Tyto kapitoly vznikly díky dlouholeté práci PhDr. Jiřího Langra, CSc.

Tomkův mlýn, pila a valcha

Pokud byly všechny tři vodní zařízení u sebe, označovaly se také jako "mlýn moučný, pilní a valchovní". Takový soubor dříve stál na začátku údolí Podťaté před dnešní pilou Timber a patřil k bohatému stavení "U Pasečanů" stojícímu opodál (více v kapitole o starých domech). Mlýn postavila a pro rožnovské panství provozovala bohatá rodina Tomků. Díky mlýnu (a také pašování másla z Uher) zbohatli ještě více. Tomkovi měli nakonec takový vliv, že když bez povolení k mlýnu přistavili pilu a valchu, vrchnost je ani nepotrestala. Za doby Tomků ještě přetrvávaly poddanské povinnosti mlynářů. Jednou z nich bylo krmení panských vepřů moučným prachem a druhou speciální tesařské práce pro vrchnost (např. stavby mostů). Mlynáři si totiž opravovali sami veškeré součástky a dokonale ovládali práci se dřevem. Proto se jim říkalo také sekemíci.

Třetinova pila a Kubáňův mlýn a pila v Tísňavách

Chudší rod malokarlovských fojtů Třetinů vlastnil jen pilu, kterou bychom před 150 lety našli v Tísňavách blízko zvonice. Když na konci 19. století nad pilou stavěli školu, už se na pile neřezalo. Blízko stál panský mlýn a také pila. Našli bychom je na druhé straně Tísňavského potoka v místech mezi školou a konečnou zastávkou autobusu. Mlýn byl tak velký jako Tomkův, měl ale méně výhodnou polohu a tak se o něm na konci 19. století mluví již jako o zaniklém. Starý náhon ke mlýnu v Tísňavách je dosud patrný, vede mezi domy a podél řady ovocných stromů.