Po nacistické okupaci území Čech a Moravy 15. března 1939 se tehdejší Velké a Malé Karlovice staly pohraničními obcemi. Vzhledem k počasí a stavu tehdejší prašné silnice ze Vsetína, která neměla asfaltový povrch, okupační vojsko dorazilo k nám, až v úterý 18. března. Od července 1939 byla prováděna v naší obci kompletní rekonstrukce hlavního úseku 40 km silnice vedoucí od Ústí u Vsetína směrem do Léskového až do Makova. Podle archivních forogarafií se jednalo vůbec o první asfaltovou penetrační cestu u nás. Do naší obce dorazilo nebývale velké množství silničních strojů, parních bagrů a válců, nákladních automobilů a pracovních sil OT – Organisation Todt.* V některých místech byl později možná položen také tenký základní asfaltový koberec. V Makovském průsmyku pod Beskydem, byla vybudována nová celní stanice. Koncem srpna a počátkem září projelo přes naši obec početné německé vojsko 14. armády.* Vzhledem k zavedení přídělového lístkového systému od září 1939, nastal nedostatek zboží každodenní potřeby a zejména všech druhů potravin. Sousední Slovensko nemělo přídělový systém a mělo relativní dostatek zboží všeho druhu, které bylo volně k dispozici v obchodech. Na základě této skutečnosti, se rozmohl nejen v naší obci černý obchod a pašování zboží z Makova, Štiavniku, Horní Marikové a Papradného. Díky rozsáhlosti pohraniční oblasti, četným místním převaděčům a pašerákům se ilegální přechody státní hranice stále množily. Dne 9. září 1939 bylo provádění veškeré kontroly osob našim úřadům pro nedůvěru odebráno a převzato říšskoněmeckými celníky. K zamezení ilegálních přechodů byla historická moravsko-slovenská hranice posunuta na hřeben Javorníků a vytvořeny nové lesní průseky (zmíněná hranice vedla po linii, která do roku 1734 tvořila původní hranici Moravy a Uher).
* Zdroj PhDr. Tomáš Baletka Karolinka 1998
* Ředitel Jindřich Duda ve svém materiálu 1965 uvedl, že projely naší obcí dvě pancéřové divize. Protože v sestavě 14. armády byla nalezena pouze jedna pancéřová divize Bernolák ze Slovenska a v kronikách sousedních obcí s tento údaj nevyskytuje, tak se domníváme, že naší obcí německé tanky a transportéry neprojížděly. Podle dalších získaných podkladů a kroniky z Ústí u Vsetína, se zřejmě jednalo o motorizovaný XXII. armádní sbor této Listovy armády.
Obrana národa
V naší obci začala na jaře 1939 působit celostátní místní vojenská odbojová organizace Obrana národa. Iniciovali ji a vedli naši učitelé - ředitel měšťanské školy Oldřich Hein (*1889), správce školy v Tísňavách Vilém Galle, ředitel školy v Podťatém Miroslav Tetter a jeho kolega Jindřich Vašut (*1911), kterého jako velitele naší organizace získal ke spolupráci učitel chlapecké školy ve Vsetíně Vladimír Drápala. Náhradním zástupcem Vašuta v případě jeho zatčení byl později určen Štěpán Záruba. Převody osob na Slovensko prováděli v prvním období roku 1939-40 Rudolf Kopřiva a František Koňařík.
1940
V tomto roce přišli někteří naši občané o práci, protože byla uzavřena Karolinina huť a někteří naši občané našli zaměstnání také ve vsetínské Zbrojovce. Někteří se dobrovolně hlásili ve vidině lepšího výdělku také na práci do Reichu. Dne 31. ledna 1940 byl zatčen velitel Obrany národa Jindřich Vašut a byl vyslýchán na gestapu ve Vsetíně a Uherském Hradišti. Protože písemnosti o organizaci duchapřítomně zničil, tak se na něj nenašly žádné další důkazy. Z tohoto důvodu byl gestapem v únoru ze zadržovací vazby propuštěn. Jindřich Vašut, ale svému těžkému životnímu osudu neunikl, protože dne 12. června byl opět zatčen a byl opět Jindřich Vašut 1937 tvrdě vyslýchán. Jindřich Vašut strávil v těžkých a nesnesitelných žalářích v Polsku a Německu čtyři hrůzné roky svého života, kdy si nebyl jistý svým životem ani den. Domů se vrátil na jaře 1944 zcela vyhublý, psychicky i fyzicky zdevastovaný a nesmírně šťastný, že všechny útrapy a otřesné zážitky vůbec přežil. Po svém šťastném návratu, se do dalšího odboje u nás ani jinde, pochopitelných důvodů již nezapojil. Na základě záznamu v pracovní knížce Františka Drozda z Podťatého (*1913, záznam od 2.4 1940 do 4.7. 1941), byla prováděna další oprava silnice z rozcestí Soláň až do Solance. Tyto další práce probíhaly v několika etapách ještě před válkou (záznam Arbeitsbuch 8.4. 1935 – 12.11. 1937). Postiženi byli také další naši občané za porušování nesmírně přísných a striktních Protektorátních zákonů, jejich vyhlášek a dalších různých nařízení. Počátkem července byla provedena kompletní domovní prohlídka všech hostinců, ubytoven, domů a stavení, kde se hledaly zejména nehlášené osoby a nelegálně držené zbraně. Hostinský Jindřich Šindelář měl jako člen Obrany národa ve své pivnici doma pistoli, kterou naštěstí stačil odhodit před kontrolou do odpadní jímky. Za přechovávání nepřihlášené ubytované osoby , byl zbaven svobody na tři měsíce. První obětí války z naší obce se stal Julius Batscha z Léskového, který zahynul 12. listopadu. V květnu byl zatčen Rudolf Kučera, který doma přechovával radiostanici. Byl drasticky vyslýchán a strávil v nemocnici v Brně zbytek války.
1941
Tento rok byl svům způsobem přelomový, neboť Hitler napadl 22. června sovětský svaz. Lidé se domnívali, že to byla zásadní chyba a bude brzy konec Německa a války. Belsková válka však ukázala zásadní slabiny Stalinovy armády,jehož generální a důstojnický byl čistkami zdecimován. Od 27. září byl jmenován zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Ten se ihned ujal iniciativně svěřeného úřadu a rozhodl se všechny Čechy zpacifikovat nejbrutálnějším způsobem, který kdy moderní dějiny zažily a jeho nelidská bestialita vůči Čechům se stala pověstnou. Ihned na druhý den vyhlásil v některých oblastech tzv. civilní stav vyjímečný a Stanné právo. Heydrich uděloval pouze tři typy rozsudků – propuštění, předání gestapu a trest smrti. Dne 8. října pozatýkal v celostátní akci všechny členy tělocvičné organizace Sokol. Na podzim 1941 byly provedeny nejen u nás sbírky teplého oblečení, přikrývek a kožešin pro německé vojáky, kteří byli na východní frontě ve válce se sovětským svazem. „Výsledek této sbírky u nás byl tristní, získalo se údajně jen několik starších svetrů, kabátů a tenkých přikrývek.“ (Alfred Kollanda *1899 - † 1986). Provoz soukromých automobilů byl kvůli nedostatku veškerých pohonných hmot plošně zakázán. Jen lékaři dostávali poukázky, ale jen na omezený příděl benzínu. Ostatní služební a nákladní vozy byly přestavěny na dřevní plyn. V roku 1941 byl mezi prvními zatčenými občany Karlovic také Josef Blabla, který zhanobil v pivnici u Šindelářů svými výkaly portrét Adolfa Hitlera a svou zadnici si vytřel nacistickou vlajkou.
1942
Válka nabírala na intenzitě a Stalin se třepal strachy, protože se německý wehrmacht ukázal mnohem silnější než si kdo představoval. Od května přijal spojeneckou pomoc USA a Británie a žádal o veškerou materiální i vojenskou podporu. Od začátku roku 1942 platil plošný celostátní zákaz pořádání plesů, tanečních a společenských veřejných zábav. Občané židovské národnosti byli od jara nasazeni na nucené práce na Zemském pokusném statku v Brankách. Vedoucím pracovní skupiny byl Albert Hirsch z Karolinky. Židům se dokoncde přestaly vydávat potravinové lístky na maso a byl jim omezeno využití hromadných prostředků ve vlaku a autobusu. Zatčeni byl ředitel školy v Léskovém František Štěpánek a četnický strážmistr Josef Znoy ze Ždánic u Kyjova. K popravě byli odvezeni do Mauthausenu, kde byli oba popraveni ve stejný den 7. května . Dne 3. května 1942 byl umučen také člen odboje zaměstnanců českých drah František Pavelka z Jezerného, který byl drastickým způsobem shozen v Mauthausenu dozorcem tábora do propasti z tzv. schodů smrti. Od 1. 7. 1942 byla na celní stanici zavedena služební řeč německá včetně německého úřadování. V tomto roce zahynul v Mauthausenu také kolega Františka Pavelky Cyril Tomek. Další obětí války se stal 3. září mechanik čs. letectva v Británii rtm. Josef Pavlát. V září a říjnu vrcholila nejukrutnější a nejúpornější bitva u Stalingradu, která se stala zlomovým obratem války na východní frontě.
Holokaust
Od počátku okupace začali Němci poprvé perzekuovat zejména občany židovské národnosti na základě Norimberských zákonů. Dne 21. června 1939 vydal Oberlandát v Kroměříží nařízení se zpětnou platností o zákazu prodeje, nájmu i darování židovského majetku. Od 31. srpna nesměli být židé zaměstnáni ve veřejných službách. Byly jim zabaveny rádia, fotoaparáty, cenné kovy a na Slovensku dokonce rybářské pruty ! Židé časem nesměli navštěvovat veřejné podniky – kinosály, divadla, restaurace, kavárny, hospody a koupaliště atd. V dalších letech se perzekuce proti nim dále stupňovala. Veřejné dopravní prostředky ve městech mohli využít omezeně a obchodníci je směli obsluhovat až po 15 hodině. Nesměli být obslouženi u kadeřníků, holičů a dalších veřejných služeb. Děti byly vyloučeny ze všech škol a synagogy byly uzavřeny. Židovské obchody musely být označeny nápisem JÜDE GESCHÄFT – židovská prodejna. Dne 14. září 1942 byli židé od nás deportováni vlakem v nákladních vagónech, bez hygienického záchodu jako dobytek. Deportace proběhla současně z Karolininy huti do Ostravy a 18. záři dorazili do Terezína. Odtud putovali 22. září do první vyhlazovací plynové komory a krematoria v Auschwitzu. Jednalo se o 20 občanů zejména z Léskového – rodinu Batschovu (7), Weissovu (5), Zwillingerovu (4), mladičkého Ericha Becka, Růženu Meisslovou z Miloňova a Olgu Čechovou. Ze sousední Karolinky byli deportováno 20 členů rodiny Hirsche, Alfréd, Gustav a Regina Eggerovi, Fischerová Alžběta, Kleinová Terezie a Sax Vilém. Ze všech Židů z naší obce přežil holokaust pouze Leo Bača a Zwillingerová. Koncem roku 1942 zahynul v Osvětimi kontrolor poštovních úřadů a vedoucí naší pošty Emil Pilát.
1943
Dne 12. ledna 1943 se z letu nad Biskajským zálivem nevrátil navigátor a radista naší 311. bombardovací peruti por. Alois Holna. Vzhledem k zásadní porážce a kapitulace nejlepší 6. Paulusovy armády u Stalingradu 31. ledna se blýskalo na lepší časy a občané poslouchali tajně zprávy z bojiště. Ministr propagandy Josef Goebbels vyhlásil totální válku a došlo k totálnímu pracovnímu nasazení tzv. Totaleinsatz. Zájem o práci v Reichu a zbrojovkách výrazně poklesl a spoustu lidí z celé republiky naopak hledalo u nás úkryt před tímto nasazením, při kterém lidé také umírali vyčerpáním. V tomto roce zahynul také Jan Ondryáš a převaděč osob Josef Valchář z Miloňova. V Breslau (Vratislavi) zahynul také zaměstnanec naší telegrafní ústředny Arnošt Kahaj z Brna. V dubnu 1943 začaly plošné kontroly rozhlasových přijímačů a na ovladači frekvence rádiových vln, musela být zavěšena tabulka s nápisem - Poslouchání cizího rozhlasu se trestá smrtí. Kvůli nedostatku kovů musely být odevzdán zvon z našeho kostela, kapliček a zvonic. Na všech obecních úřadech musel být vytvořen soupis všech jízdních kol. Dne 4. července proběhla neúspěšná mohutná německá ofenzíva Citadela u Kurska. Během července se podařilo rudé armádě vyhrát také velkou bitvu u Smolenksa a od srpna do listopadu probíhala gigantická bitva o Dněpr. Zde zahynulo na obou stranách okolo milionu vojáků. Osvobozením Kyjeva se dosáhlo dalšího strategického bodu ve vývoji války na východní frontě. Do konce roku 1943 zahynulo v koncentračních táborech nebo ve věznicích celkem 27 osob z Malých a Velkých Karlovic.
Josef Valchář Auschwitz
Období roku 1944
Po celou dobu války byla v naší obci nařízena přísná kontrola všech osob, která však nebyla důsledně prováděna. V květnu proto došlo k výměně velitele četnické stanice. Novým velitelem pohraniční stráže a celníků se stal Paul Weiss, který byl plně oddán německým zájmům a odhodlán zavést tvrdý pohraniční režim. Z tohoto důvodu se zpřísnily také celkové poměry pro všechny karlovské občany.
Po změně politické situace na Slovensku a rozmachu partyzánského hnutí, se začala situace prudce měnit v celém Protektorátě a zejména v pohraničních oblastech. Důležitým momentem byl 29. srpen, kdy bylo předčasně zahájeno Slovenské národní povstání. Na západním Slovensku se rozpoutaly nejintenzivnější boje. Z území Moravy začali přebíhat vlastenci, kteří se chtěli aktivně zapojit do bojů na Slovensku a poté přidat k partyzánům, kteří měli rozvinout povstání i na Moravě. Ilegální přechody hranic a odbojová činnost v celém Protektorátě narůstala. Dne 15. září vyšlo K. H. Frankem nařízení za ilegální překročení moravsko-slovenské hranice v tomto znění : "Smrtí bude potrestán každý, kdo neoprávněně překročí, nebo překročit se pokusí německo-slovenské hranice podél Protektorátu Čechy a Morava." Od těchto dnů byla státní hranice střežena jako nikdy předtím. Frank vydal k nařízení ještě osobní pokyn, aby na jeho odpovědnost byly v oblasti východní Moravy pro zastrašení obyvatelstva vykonány drastické veřejné popravy dopadených osob nebo partyzánů. Dne 14. září byli na hranici zadrženi tři čeští občané při ilegálním přechodu hranic. Mezi nimi i Václav Koňařík z Nového Hrozenkova. Byli předáni vsetínskému gestapu a dne 16. září veřejně pověšeni před šokovanými obyvateli Nového Hrozenkova.
Za první partyzánskou akci v naší obci je proklamováno přepadení celní stanice v Tísňavách, ke kterému došlo v noci z 21. na 22. září. Při tomto neobjasněném přepadu zahynul jeden mladý partyzán a německý velitel celní stanice. Na základě těchto událostí byly ještě v noci přemístěny celní stanice z Tísňav a od Polanských z Podťatého do měšťanské školy.
Přestřelky na Světlé
Po prvním ozbrojeném konfliktu partyzánů s celníky v Tísňavách, se celý partyzánský oddíl Jana Ušiaka rozhodl dne 24. září překročit státní hranici a přejít do nového operačního prostoru na Moravě. Dne 25. září kolem deváté hodiny dopoledne vyrabovali partyzáni hájovnu. Při rabování a odvádění dobytka byli partyzáni zpozorováni německou hlídkou, která ihned zavolala místní posily. Během hodiny přijeli Němci z měšťanské školy v nákladním voze společně s několika automobily a motocykly. Na Světlé v prostoru nazývaném Kolvarek byla kolona přepadena a zastavena kulometnou palbou.
Nejrozsáhlejší partyzánský konflikt na území Čech a Moravy
Během této doby prvního konfliktu, který trval v nesouvislých přestřelkách asi do 13 hodin, zaujali partyzáni obranná postavení směrem k slovenské hranici. Odpoledne přijely do prostoru u Polanských další nové posily. Brigáda byla napadena kolem 16 hodiny v prostoru Lemešné. I přes početní a zejména palebnou přesilu Němců, byly všechny útoky úspěšně odraženy. K největším přestřelkám došlo v lesních prostorech na Pindulském sedle. Po zhruba dvouhodinovém boji byla brigáda nucena ustoupit zpět na Slovensko. Podle oficiálních údajů během bojů zahynul pouze jeden slovenský partyzán Alexander Zábojník a velitel celníků Paul Weiss. Přestřelka na Světlé a rozsáhlejší boje na Pinduli byly největším ozbrojeným konfliktem na území Čech a Moravy za celé období 2. světové války, až do příjezdu osvobozeneckých vojsk na jaře 1945. Pro sebevědomí německých velitelů zúčastněných jednotek znamenaly údajně velký a zcela nečekaný neúspěch.
František Tomek
Po této dostatečně nepromyšlené akci partyzánů se velení oddílu rozhodlo překonat státní hranici postupně v menších oddělených skupinách. První výběrové skupině asi 60 osob velel D. B. Murzin. V době přechodu této skupiny 28. září došlo k odvážnému hrdinskému činu teprve osmnáctiletého karlovského kominického tovaryše Františka Tomka. Podařilo se mu projít přes zdvojené německé stráže měšťanské školy a uložit do komínu časovanou nálož. Dnešní obecní úřad (dříve měšťanská škola) byl v té době stanovištěm německých celníků a pohraniční stráže. Výbuch časované nálože měl odlákat pozornost na státní hranici a uvolnit cestu Murzinově oddílu. K výbuchu nálože došlo v podvečer okolo 18 hodiny. Silná tlaková vlna způsobená výbuchem vymetla v budově všechna okna. Při výbuchu nebyl nikdo zabit ani zraněn. Za této události se v noci z 28. na 29. září podařilo šedesátičlenné skupině mjr. Murzina bez jediného výstřelu překročit státní hranici a přemístit do nového operačního prostoru na Moravě.
K. H. Frank ve Velkých Karlovicích
Zpráva o výbuchu ve škole a o úspěšném přechodu partyzánské skupiny se velmi rychle roznesla po celém okrese. Akce měla zejména silný morální účinek na všechny Němce. Pro většinu Karlovjanů byla povzbuzením a satisfakcí za násilí a teror páchaný na karlovských občanech. Karlovice se staly tak pověstné, že se na ně přijel nečekaně, hned na druhý den po výbuchu, podívat samotný K. H. Frank, který byl tajně vyfocen na mostě. Podle neověřených údajů zpočátku rozzuřený Frank chtěl obec vyhladit jako Lidice nebo Ležáky. Asi málokdo z velitelů partyzánů si tenkrát domyslel možné dopady pro karlovské obyvatelstvo. Od svého původního drastického plánu, kterým by spousta nevinných Karlovjanů zaplatila svými životy, Frank naštěstí upustil.
Říjen 1944
Na základě těchto skutečností byla počátkem měsíce do měšťanské školy dodatečně nasazena speciální silně ozbrojená vojenská jednotka zvláštního určení – ZbV z Holešova, v počtu 32 mužů. Posíleny byly také jednotky pohraniční stráže SD o dalších 68 stíhacích hlídek. Dne 8. října byli zadrženi v údolí Tísňavy v Malých Karlovicích tři muži. Všichni byli zatčeni a předáni gestapu pro podezření z pokusu o překročení hranic a dne 19. října popraveni zastřelením v Praze na Pankráci. O jejich popravě byly vyvěšeny červené vyhlášky ve všech obcích okresu Vsetín a Valašského Meziříčí. Dne 15. října vyhlásil Frank v pohraničí tzv. Opatření sebeobrany. Doporučil občanům neopouštět po setmění svá obydlí a zároveň nařídil, aby se všechna stavení přes noc uzamykala.
Listopad 1944
Škpt. Kollanda Viktor, člen vojenské části vsetínského i karlovského odboje, napojený mj. na Londýn CLAY, byl drasticky popraven na Dolní Bečvě (https://cs.wikipedia.org/wiki/Viktor_Kollanda).
Listopadové události tohoto roku byly nejtragičtějšími událostmi období celé nacistické okupace nejen ve Velkých Karlovicích. Ve středu 2. listopadu mělo dojít prostřednictvím karlovských spojek Oldřicha Kyslingera a Bohumila Jakeše v prostoru Čertova mlýna k oficiálnímu přijetí nového člena partyzánské brigády. Těsně před prvním kontaktem byl zahájen nikým nečekaný přepad hlídkami Ruhsam, které v daném prostoru prováděly preventivní obchůzku. Strhla se dosud plně neobjasněná přestřelka, při které velitel partyzánů Ján Ušiak utrpěl průstřel obou předloktí a velitel štábu D. B. Murzin byl postřelen do nohy. Zraněné velitele se nepodařilo najít a na jejich návrat se čekalo až do 14 hodiny, kdy se strhl další mnohem silnější a déle trvající boj. Velitel oddílu Ján Ušiak se během celé doby ukrýval v lese a až okolo 18 hodiny se těžce zraněný doplížil do hostince pod Martiňákem. V nočních hodinách byl převezen do Čeladné. Okolo poledne obsadili Němci také dům Machandrů, kde se ukrýval velitel Ján Ušiak. Oblíbený slovenský velitel dodržel partyzánskou přísahu a ukončil svůj život výstřelem z pistole. S výstřelem pistole vstoupili do místnosti Němci a jeden z největších zrádců partyzánů Jan Dvořák, kterému Ušiak tak věřil a byl s ním do posledních chvil, se Němcům bez jakéhokoliv odporu vzdal. Jan Dvořák chladnokrevně udal všechny osoby spojené s činností partyzánů. Brzy ráno v neděli 6. listopadu se objevilo zatýkací komando také ve Velkých Karlovicích. Ihned byly zadrženy partyzánské spojky - Oldřich Kyslinger a Bohumil Jakeš. Dále Dobromil Kovář a Josef Janík. Jiří Janík a Antonín Surovčák, kteří byli rovněž zadrženi, byli pro nedostatek důkazů gestapem propuštěni. Další hledané osoby - velitel karlovské odbojové skupiny Josef Solanský a jeho zástupce Jaromír Prexl byli včas varováni a podařilo se jim uniknout.
Zleva: Jakeš Bohumil, Tomšů Josef a Kyslinger Oldřich členové odbojové skupiny Josef.
Nikým nevarován byl v pondělí zadržen v Lužné také mladý karlovský učitel Josef Tomšů. Nadřízeným velitelem karlovské skupiny byl štábní kapitán Kollanda Viktor, který pracoval na okresním úřadě na Vsetíně. Za neobjasněných okolností byl zatčen při útěku asi v druhé polovině října. Již ve středu 9. listopadu byl společně s dalšími třemi osobami na výstrahu popraven na Dolní Bečvě.
Kovář Dobromil popraven 23.11.1944 na rozc. Soláň
Velké Karlovice byly udavači a konfidenty gestapa označeny za jednu z hlavních obcí podporujících partyzány. Frank se rozhodl s partyzány definitivně skoncovat. Nařídil proto sestavit plán nejrozsáhlejší protipartyzánské akce pod krycím názvem Tetřev. Této rozsáhlé pátrací akce trvající jeden týden se zúčastnilo 13 000 vojáků, kteří měli celou oblast pohraničí neprodyšně uzavřít a pročesat. Během zátahu bylo třináct partyzánů zatčeno a celkem osm zastřeleno. Němci utrpěli na životech stejné ztráty. Vzhledem k rozsahu celé operace dopadl Frankův záměr o zničení všech partyzánů v Beskydech v podstatě fiaskem. Frank brzy pochopil, že akce takového typu jsou velmi nákladné a málo efektivní. Od této chvíle obrátil svůj hněv a nenávist opět proti civilnímu obyvatelstvu.
Na druhý den po ukončení pátrací akce 23. listopadu, začaly další odstrašující veřejné popravy. Ráno se uskutečnily veřejné popravy řezníků v Čeladné. Poté se konaly popravy v Dolní a Prostřední Bečvě. Okolo poledne byl ve Velkých Karlovicích před svým vlastním obchodem na křižovatce rozcestí Soláň popraven živnostník Dobromil Kovář. Partyzánské spojky – jednatřicetiletý Bohumil Jakeš byl po výsleších gestapa 16. ledna 1945 popraven v Brně na Kounicových kolejích. O dva roky mladší Oldřich Kyslinger byl popraven zastřelením o pět dnů později 21. ledna 1945. Dne 8. února zahynul při boji v Rajnochovicích také nejmladší karlovský partyzán František Tomek. Tragicky skončil i život mladého dvaadvacetiletého učitele Josefa Tomšů, který zahynul 20. dubna na pochodu smrti z Flossenburgu do Dachau, poblíž městečka Tännenberg (nikoliv Tanennchen).
Konec války a osvobození obce
Až v úterý 1. května po ukončení Ostravské operace Karlovjané poprvé uslyšeli první dělostřeleckou palbu blížící se fronty. 1. čs. armádní sbor se za velmi špatného počasí v dešti a silné plískanici probíjel k hřebenu Javorníků, který byl velmi dobře opevněn zákopy, a po neúspěchu překročení hranice nedosáhl. Na druhý den 2. 5. bylo až po těžkých celodenních bojích dobyto Papajské sedlo. Část brigády pronikla večer až do údolí Kýchová v Huslenkách, kde na Bařinách zastavila poslední vlak jedoucí z Karlovic do Vsetína. Německá vojska setrvávající v Karlovicích tak měla odříznut ústup směrem na Vsetín. Ve čtvrtek 3. května bylo ruskou armádou a 1. čs. armádním sborem zahájeno osvobození Karlovic. Dělostřelecky byla ostřelována hlavní silnice v Léskovém. Palba byla německým vojskem opětována z dělostřeleckých stanovišť u podťatské školy. V Léskovém bylo soustředěno nejvíce vojáků a vrchní velitel velmi znervózněl, když se nevrátila z Malé Hanzlůvky ani druhá služba převážející oběd. Velitel nakonec natolik znejistěl, že dal ve spěchu rozkaz k okamžitému ústupu. Až do 19 hodiny se táhly dlouhé kolony Němců a Maďarů z údolí Léskové a Podťaté přes celou obec směrem do Jezerného na Soláň. V noci ze čtvrtka na pátek 4. května vstoupila 3. brigáda 1. čs. armádního sboru na území Malých Karlovic v prostoru Ztracence na hřebenu Javorníků. V časných ranních hodinách část osvobozeneckých vojsk postupovala dál až do údolí Pluskovce, v jehož prostoru byla osvobozena část Malých Karlovic. Před šestou hodinou ranní přijelo k měšťanské škole první samohybné dělo SU-76 (samochodnaja ustanovka) a obě tehdejší obce Velké a Malé Karlovice, byly po šesti letech nacistické okupace konečně osvobozeny. Při přechodu hranic padli tři příslušníci čs. armádního sboru. Slovák Andrej Rabčan z okresu Brezno pod Hronom, vojín Rudolf Miko z cikánského tábora v Sabinově a vojín Ludvik Somoši. Všichni byli 6. května pietně pochováni na místním hřbitově. Při osvobození Karlovic padl také jeden příslušník ruské armády. Byl jím starší seržant Ivan Popov Georgievič, který zahynul v Jezerném pod Soláněm.
Poslední obětí konce války z Karlovic se stal partyzán Josef Borák, který zahynul 5. května ve Chvalčově Lhotě. Za celou dobu okupace bylo 73 občanů zatčeno a odvlečeno do věznic nebo koncentračních táborů. Za celé období okupace zahynulo celkem 42 karlovských občanů. Za porušení zákonů nebo odbojovou činnost přišlo o život celkem 23 osob. Dalších devatenáct občanů židovské národnosti se stalo většinou obětí holocaustu. V roce 1965 byl na křižovatce rozcestí Soláň odhalen pomník akademického sochaře Josefa Vajce, jehož námětem je reliéf ženy symbolizující vítězství nad fašismem. Je věnován všem karlovským obětem 2. světové války a jsou na něm vytesána všechna jejich jména.
Pro webovou verzi obce zpracoval Mgr. Jan Drozd