Příslušníci RAF z Velkých Karlovic

P/O (Pilot Officer) por. Holna Alois Václav, W/O (Wirelles Operator) je jedním ze dvou příslušníků britského královského letectva z Velkých Karlovic, bojujících během 2. světové války v Británii. Byl navigátorem a radistou u naší 311. bombardovací peruti a zahynul při ponorkové hlídce nad Biskajským zálivem. Jejich Vickers Wellington DV 799 KX-Z byl v úterý 12. ledna 1943 sestřelen německým stíhačem. Podle německých záznamů Červinkův Wellington sestřelil stíhací Focke Wulf 190 od 8./JG 2 Richthofen, který pilotoval Unteroffizier Leopold Groiss.

Biografie

Alois Holna se narodil 26. června 1913 ve Velkých Karlovicích v domě číslo popisné 549, který podle pracovnic zdejší pošty náleželo do údolí Lopušánek v Podťatém. V tomto roce bylo manželství Aloise a Josefíny Holnových rozvedeno. Jeho otec byl učitel a krátce vyučoval v národní škole v Miloňově, kterou opustil v roce 1914. Brzy po 1. světové válce, nebo ještě před jejím koncem se rodina Holnů přestěhovala do Žiliny u Nového Jičína, kde žili do jara 1937 a Holna zde prožil většinu svého života. Jeho matka byla také učitelka a do naší obce se přistěhovali. Jeho otec Alois Holna, byl po válce jmenován ředitelem Žilinské školy a jeho manželka zde vyučovala ruční práce. Také z těchto důvodů je Alois Holna čestným občanem Žiliny a na jeho památku je pojmenována jedna ulice. Matka Aloise Holny - Josefína Horáková, se narodila v Hrachovci u Valašského Meziříčí a měla ještě dvě dcery.

Alois Holna absolvoval státní reálné gymnázium v Lipníku nad Bečvou a maturitní zkoušku vykonal v roce 1930. Poté nastoupil na krátký čas do zaměstnání, ale základní vojenskou službu nevykonal. Pravděpodobně od poloviny třicátých let zahájil studium na elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze. Do roku 1939 ukončil 8 semestrů a úspěšně složil první státní zkoušku. Vysokoškolské studium však přerušily události naší vlasti v roce 1939 a vyvrcholily 17. listopadem, kdy nacisti drasticky potlačili studentské hnutí a zrušili všechny české vysoké školy.

Odchod na frontu

Nevíme kdy, kde a za jakých okolností Alois Holna opustil naši vlast a rozhodl se bojovat za naši svobodu. Již 26. září1939 je evidován ve francouzském Agde jako nováček čs. armády, osobní číslo J-1124. Pravděpodobně měl štěstí a přepravil se do Francie letadlem. Nevíme jakým způsobem se zapojil do války po boku Francie a jak se dostal do Anglie, protože jeho kmenový vojenský list je prázdný. Dne 21. září 1940 vstupuje pod kmenovým číslem 78 78 32 do služeb RAF (britského Královského letectva) u druhé letky v Gatesbury. Od 25. ledna 1941 je zařazen do výcviku bezdrátových radiotelegrafistů u 1. Signal School v Cranwellu a po téměř tříměsíčním kurzu je od 12. dubna 1941 v dalším výcviku palubních střelců (Air Gunner) ve Wilmslow. Od 23. května je po dobu dalších tří měsíců dále specializován také na funkci navigátora u 4. Air Observer School ve West Freughu.

Zařazení do Bomber Command a první bojový let

Po této dlouhé přípravě je teprve 4. listopadu 1941 zařazen k naší 311. Czechoslovak Bomber Squadron v East Wrethamu. Holna byl přiřazen do posádky kapitána letadla Stg. Miroslava Červinky, rodáka z Borče u Mladé Boleslavi. Od 16. prosince 1941 do 14. dubna 1942 proběhl výcvik posádky tzv. operační kurs. Po úspěšném završení dlouhé přípravy a půl druhého roku čekání, byla Červinkova posádka přijata do operační sestavy RAF a byla zařazena do Bomber Command – bombardovacího letectva. Dne 22. dubna 1942 uskutečnila posádka svůj první operační let, kterým byl nálet na přístavní město Le Havre. Jejich letoun byl protivzdušnou obranou zřejmě zasažen, neboť bylo poškozeno vysouvání podvozku a kapitán musel improvizovaně v noci přistát na břichu letadla. Během dalších tři dnů provedla posádka další dva nálety na letecký přístav Dunkerque.

F / Sgt. rotný Miroslav Červinka
1.pilot Miroslav Červinka

Flight Sergeant Miroslav Červinka se narodil 18. října 1914 v Borči u Mladé Boleslavi. Absolvoval kromě obecné a měšťanské školy dva roky učňovského učiliště. Pracoval jako strojní zámečník v závodě na hospodářské stroje, později jako radiomechanik ve Phillipsových závodech v Praze. V roce 1935 nastoupil prezenční službu a byl zařazen k leteckému pluku v Praze. Od 1. června 1936 do 1.dubna 1937 prodělal pilotní Masarykovu školu u cvičné letky a téhož roku byl jmenován polním letcem. Tři roky sloužil v ČSA a. po okupaci Čech a Moravy byl z armády propuštěn a zároveň přidělen k 1. rotě I. praporu vládního vojska. Dne 5.května 1939 propuštěn z armády jako četař a tzv. polskou cestou se dostal do Francie. Dne 9. června vstoupil do cizinecké legie kde sloužil celý rok a 18. 6. je v Chartres u Paříže. Vzápětí odplul z Bordeaux transportem čs. letců do britského přístavu Falmouth kde dorazil 22.6. 1940. V Británii byl přijat do služeb RAF 24.července 1940 a během působení byl dvakrát povýšen, od 1.3. 1942 byl F/Sgt.(Flight Sergeant). Dne 26. října byl vyznamenán medailí RAF za chrabrost. V roce 1995 mu byla odhalena v rodné Borči pamětní deska.

Zdeněk Janda

S/Sgt. rotmistr Janda Zdeněk W/O, A/G
Staff Sergeant Janda Zdeněk se narodil se 15. ledna 1912 v Trojanovicích (Frenštát pod Radhoštěm) Pavle Červenkové z Frenštátu, Rožnovské 277. Jeho otec byl kolářský mistr, který padl v roce 1916 na východní frontě. Navštěvoval obecnou i měšťanskou školu a vyučil se strojnímu zámečnictví. Jako vojín sloužil u telegrafistů v Novém Městě nad Váhom a v Trnavě na Slovensku 1932-33. Po návratu z vojny pracoval jako šofér u továrníka Petra Polacha. V roce 1937 byl přijat ke státní policii a studoval na policejní škole v Brně. Jako agent byl přidělen později do Fulneku. Po vyhlášení mobilizace nastoupil k policii v Moravské Ostravě. Do zahraničí odešel 23. 6. 1939, když čerpal řádnou dovolenou, přes Polsko do Francie, kde krátce působil v cizinecké legii od (1. srpna do 28. října ) a 26. 9. 1939 vstupuje do čs. vojska ve Francii. Zde se zúčastnil v řadách československé zahraniční armády ústupových bojů a po pádu Francie byl transportován do Anglie, kde působil ve smíšené brigádě jako radiotelegrafista a je zbaven všech vojenských hodností stejně jako ostatní poddůstojníci a vojíni. Postupně získává hodnost vojína AC2, svobodníka LAC a desátníka Cpl. Dne 17. srpna 1940 je přidělen k letectvu a je přidělen k 311. čs. bombardovací peruti jako radiotelegrafista a palubní střelec v anglické hodnosti Sgt. (seržant). V lednu 1941 byl povýšen do hodnosti S/Stg. rotmistra - Staff Sergeanta. Dne 26. října je vyznamenán společně s Červinkou medailí za chrabrost.

Sgt. četař Jan Stiess

Sergeant Jan Stiess se narodill 4. července 1914.v Praze Řeporyjích Otýlii Stiessové č.p. 191 a ukončil vzdělání na měšťanské škole. U armády je evidován jako elektromechanik. Stejně jako ostatní odvodní ročníky 1936 mu byla vojna prodloužena z důvodu mobilizace 1938. Od 1. února 1937 byl na pilotní škole v Nitře, kterou zakončil 15. září 1937. Kde poté sloužil ve vojenského kartě uvedeno není a z armády byl propuštěn jako svobodník 27. července 1939. Jako pilot se mu podařilo dostat do Krakova kde je evidován 12. srpna 1939 a 28. srpna byl dokonce přijat do polského letectva. Po porážce Polska se 28. září dostal do ruského zajetí a byl v zajateckém táboře, ve kterém se potkal s Ladislavem Křížem a byli zde možá společně rok a půl až do 21. února 1941. Poté se dostal zřejmě přes Rumunsko do Jugoslávie a dál po moři do Izraelské Haify (11. března 1941.) Od 27.dubna opustil Izrael a letecky přistál až 12. července ve skotském Glasgow. Byl v povinném výcvikovém středisku ve Wilmslow a za týden byl 25.7. 1941 přijat do RAF. V únoru 1942 byl přemístěn do jižního Walesu Bristolského zálivu v pobřežním hrabství St. Athan. Od 7. května byl zařazen do. Czechoslovak Bomber Squadron. Na jeho památku je pojmenována ulice Stiessova - Praha 5 Řeporyje.

Ladislav Kříž z Prahy
Sgt. četař Ladislav Kříž A/G (Air Gunner)

Ladislav Kříž se narodil 21. září 1912 Václavovi Křížovi v Praze Vodárenské ulici č.334. Ukončil základní vzdělání na měšťanské škole a je veden jako mechanik. Pravděpodobně v létě 1934 nastoupil vojenskou službu a od října do 30. dubna 1935 byl na poddůstojnické škole v Chomutově. Závěr vojenské služby ukončil kursem obsluhy těžkého protileteckého kulometu v hodnosti četaře. Je registrován také u našeho vojska 28. srpna 1939 v Krakově a dostal se do ruského zajetí, ve kterém byl až do února 1941. Poté putoval přes Haifu a byl 1. dubna povýšen na rotného. Do Anglie odcestoval přes Egypt – Ramleh odkud letecky putoval společně se Stiessem do skotského Glasgow 12.7. Byl přijat do RAF a od 19. září 1941 byl v 311. peruti. K rátce byl v prosinci přemístěn, ale v dubnu se ke své jednotce vrátil. Čs. Armádou byl povýšen do hodnosti rotného 1. dubna 1941.

1.Navigátor Jaroslav Jelínek

Sgt. četař Jaroslav Jelínek A/N (Aircraft Navigator)

Nejmladším členem posádky byl 1. navigátor Jarda Jelínek z Českých Budějovic. Narodil se 28. září 1920 Emanuelovi Jelínkovi, ulice Široká 4. Vystudoval stavební průmyslovku a působil jako stavební technik. Ve svých 19 letech odešel bojovat a 1. června 1940 vstoupil do francouzských legií v Agde a je 5.6. zařazen k letectvu. Krátce poté od 24. června do 7. července trajektoval do Liverpoolu.Dne 24. července 1940 je u Birminghamu v Cosfordu přijat do RAF a od září je členem 312. stíhací peruti. Po několika přemístěních a povinných kursů střelců, prodělal výcvik radisty a navigátora a od 1. listopadu je u 311. squadrony. Po úspěšném operačním kursu je zařazen do bojové sestavy Červinkovy posádky 14. dubna 1942.

Coastal Command

Od 22. května 1942 se naše 311. bombardovací peruť, stala součástí Coastal Command - Pobřežního velitelství. Jejím hlavním úkolem byla ochrana nákladních lodí a ničení německých ponorek v Biskajském zálivu a východním Atlantiku. Důležité zásobovací konvoje nejvíce ze Spojených států, byly v tomto období masivně ničeny zejména německými ponorkami. (Kriegsmarine – Vlčí smečky).

42 operační vzlet č. 334
Stíhač Focke Wulf 109

Čtyřicátá druhý operační let, byl však jejich poslední, když jejich „Velouš“ naposledy odstartoval z tehdejší základny Talbenny v jižním Walesu – Pembrokeshiru. Během letu nebyly zaznamenány kromě žádostí o zaměření radiotelegrafista P/O Holna nevyslal žádnou zprávu, která by svědčila o nějakých vážných potížích. Zdálo se však, že silný jihovýchodní vítr o rychlosti 110 km/h až 130 km/h posádku odchýlil od stanoveného kursu natolik, že se dostala nebezpečně blízko francouzského pobřeží. Aby navigátor P/O Jelínek získal lepší přehled o přesnější pozici svého stroje, žádal P/O Holna na zpátečním letu celkem sedmkrát o QDM (zaměření). Provedly ho stanice RAF v Chivenor a St. Eval. Poslední zaměření, učiněné v 16.28 (udávalo kurz 019º a polohu zhruba 50 km záp. od francouzského Brestu), však letoun již nepotvrdil. Letoun, mylně identifikovaný jako „Boston“ sestřelil FW 109 Leopolda Groisse ve výšce 300 m nad Biskajským zálivem v kvadrantu 6924/14 West, tj. západně od Brestu, v 16.35, tedy jen sedm minut po odvysílání Červinkovy poslední zprávy. (PhDr.Jiří Rajlich VHU Praha) .Zahynulo všech šest členů posádky a jejich těla pohltily chladné vody Biskajského zálivu.

Alois Holna se tak se svými nejbližšími kamarády svých třicátých narozenin již nedožil. Druhým pilotem posádky letadla, byl Sgt. Jan Stiess z Prahy, navigátorem P/O Jaroslav Jelínek z Českých Budějovic. Druhým radiotelegrafistou a střelcem byl S/Sgt. Zdeněk Janda z Trojanovic a střelcem Sgt. Ladislav Kříž z Prahy.

Bilance Červinkovy posádky

Posádka Sgt. Červinky uskutečnila u Coastal Command 42 námořních letů a ponorkových patrol o celkové délce 337 hodin. Čtyřicátá druhá letecká hlídka, byla však jejich poslední, když jejich „Velouš“ naposledy odstartoval z tehdejší základny Talbenny v jižním Walesu - Pembrokeshiru. Jejich jména jsou uvedena v Runnymede.

Vyznamenání

Poručík Alois Holna, byl v roce 1990 vyznamenán prezidentem republiky čs. válečným křížem In Memoriam a naše armáda jej povýšila do hodnosti plukovníka. Našim letcům byly uděleny dvě medaile Za zásluhy II.st. a Pamětní medaile se štítkem VB. Britské královské letectvo udělilo našim letcům tři vyznamenání -Atlantic Clasp, Air Star a Defence Medal.

Stručná bilance 311. bombardovací perutě

Naše 311. bombardovací peruť, byla založena 29. července 1940 na letecké základně Honington a byla zpočátku podřízena velitelství Bomber Command. Z celkového počtu 318 nasazených čs. vojáků v peruti, zahynulo do 22. května. 1942 celkem 94 osob. V rámci Coastal Command provedla naše peruť do konce války dalších 2084 bojových letů, přičemž zahynulo 104 letců a 29 jich bylo vážně raněno. Kromě nepřátelských ponorek se zde čeští letci utkávali zejména s německými víceúčelovými letouny - dálkovými „stíhači“ Junkers Ju 88. Peruť si připsala 4 jisté sestřely, 3 pravděpodobné a 14 poškozených nepřátelských letounů. Po celou dobu byla považována ze elitní jednotku. Na přelomu let 1942–1943 byla 311. peruť vyhodnocena vůbec jako nejlepší jednotka celého Coastal Command.

Runnymed Memorial - Egham u Londýna

Závěr

Po zhroucení režimu v roce 1989, se zasloužil o rehabilitaci našich letců pan učitel Josef Sklenář. Podařilo se mu vypátrat jméno ještě jednoho příslušníka RAF z Karlovic a zajistil, aby byly na pomníku obětem války na rozcestí Soláň, dodatečně vytesána jejich jména. Dalším členem RAF z naší obce, byl letecký mechanik rotmistr Josef Pavlát (*27.11.1914 ), který zahynul na následky pádu z letadla a mnohočetný myelom - kostižer.

Celkem se z dvou a půl tisíce Čechoslováků, kteří dobrovolně odešli do Británie bojovat za naši svobodu, domů nevrátilo 511 válečných hrdinů. Polovinu z nich 250 tvoří příslušníci naši jediné 311. bombardovací perutě.

Vickers Wellington DV 799 KX

Wilmslow - červenec 1941 přehlídka ukončení kurzu palubních střelců za účasti gen. Janouška. Zleva Holna Alois, Dominik Vladimír, Jebáček Jaroslav, P/O? druhá řada Trnka Václav, Gemrod Fridolín, Němeček Rudolf, za ním Král Ludvík a Ján Šimko. Výcvik střelce museli mít všichni z posádky kvůli obsluze palných zbraní a rozpoznání letadel vlastních a nepřátelských.

Zdroje :

PhDr.Jiří Rajlich, Válečný deník československých letců ve službách britského letectva. 3. část (1942). Svět křídel, Cheb 2001, Jiří RAJLICH: Na nebi hrdého Albionu. 4. část (1943). Svět křídel, Cheb 2002,
Na nebi hrdého Albionu. 7. část (Černá kronika československého letectva v RAF 1940-1945). Svět křídel, Cheb 2004, Jaroslav Perůtka – předseda osadního výboru Žiliny 2016, zemský archiv Opava.
http://www.rafaci.cz/sekce1=cs_letci&sekce2=letci_raf&pismeno=s

LAC Josef Pavlát

Příslušník pozemního personálu 312. stíhací perutě svobodník RAF rotmistr armády Josef Pavlát se narodil jako nejstarší z deseti sourozenců ve Velkých Karlovicích v Léskovém. Působil jako letecký mechanik - Flight mechanic A. Zemřel velmi mlád ve 27 letech na následky lehkého úrazu, který vyvolal nevyléčitelnou zákeřnou nemoc po operaci v nemocnici v Plymouthu 3. září 1942. Josef Pavlát se narodil 27. listopadu 1914 Nad Pavelovem čp. 123 manželům Josefu a Marianě Pavlátovým. Jeho rodný dům již neexistuje, jen číslo popisné 123 je evidováno dál na jiném stavení. Otec Josef Pavlát (*6. 3. 1883 – †6. 4. 1953), pracoval jako dělník ve sklářské Mariánské huti Salomona Reicha v Léskovém a byl synem Josefa Pavláta, hofera (nájemného hospodáře) v Rožnově pod Radhoštěm čp. 287 a jeho manželky Františky Frňkové z Rožnova pod Radhoštěm. Matka Mariana Mužíková (*25. 5. 1890 – †28. 3. 1952) byla dcerou Michala Mužíka, pohůnka ve Velkých Karlovicích, a jeho manželky Rozíny Michlíkové z Horní Bečvy. V roce 1940 se rodina Pavlátova přestěhovala z Velkých Karlovic do Uhříněvsi u Prahy a po osvobození v roce 1945 do Libiny u Šumperku. Josef se vyučil strojním zámečníkem a pracoval u společnosti Baťa ve Zlíně a v Napajedlech. Dne 13. března 1936 nastoupil základní vojenskou službu a 1. října 1936 byl zařazen k novému speciálnímu a tajnému 401. dělostřeleckému oddílu v Olomouci. Jeho skutečnou činností byla ochrana a také aktivní použití bojových chemických látek v granátových šrapnelech. Služba v armádě mu byla vzhledem k mobilizaci 24. září 1938 prodloužena na tři roky. Dne 1. března 1939 ukončil službu a odešel do zálohy. Když začala válka, rozhodl se společně s kamarády bojovat proti fašismu a přejít do Polska.

Složitá cesta vojáků na frontu

Z celkového počtu asi 2 400 pilotů ČSA se 15. března 1939 hlásilo 1 265 letců, do Polského legionu, tedy větší polovina mírového stavu. Na jaře byli vráceni polskou vládou zpět, ale v srpnu odešli společně s ostatními vojáky pozemního vojska zpátky před začátkem války. Zde však k vítání našich vojáků ani letců nedošlo a po rychlé porážce Polska se vojáci dostali do svízelné situace. Někteří cestovali letadly a loděmi z Gdaňska do Francie, ale část padla do ruského zajetí. Někteří museli přejít přes Slovensko a Maďarsko do Jugoslávie, kde byl sběrný tábor. Odtud putovali přes Libanon – Bejrůt nebo Haifu do francouzských přístavů Marseille nebo Agde. Josef Pavlát cestoval lodí a narukoval do francouzské legie 4. března 1940 v Marseille. Zde se naši vojáci nesetkali s nadšeným přijetím a stávali se obětí šikany ze strany Francouzů. Museli podepsat službu na pět let a mnozí byli vysláni do Afriky a poté hned povoláni zpět po napadení Francie 10. května 1940.

Francouzské legie 1940

Vojín Josef Pavlát vstoupil do francouzské legie 6. března 1940 a od srpna byl zařazen k leteckému vojsku 312. stíhací peruti. Z původních 11 814 vojáků čs. legionářské divize pěchoty téměř 400 padlo nebo bylo zraněno a několik set bylo pohřešováno po pádu Paříže. Francouzi nejevili o naše dobrovolníky žádný zájem a byli přijati později až od Britů.

Vznik Československé spojenecké armády

Až 25. listopadu byla podepsána dohoda s Británií o zřízení Československé samostatné spojenecké armády. Od té doby bylo možné přijímat další členy a letci byli oděni do britských uniforem. Byl vyřešen problém financování poskytnutým úvěrem, krytý státním pokladem. V prosinci hlídkovala Pavlátova 312. peruť nad Svatojiřským zálivem a plnila rozmanité úkoly. Celkový počet pilotů a obsluhy se do konce roku 1940 navýšil na úctyhodných 1 287 a většina zůstala v tzv. Dobrovolnické záloze – Voluntary Reserve. Poté co naši piloti prokázali své kvality a získali si jméno, byli začleněni do 9 dalších bojových perutí a dvou transportních letek RAF. Dne 7. března 1941 byl Pavlát povýšen na svobodníka letectva LAC (Leading aircraftsman).V druhé polovině dubna 1941 se přesunula Pavlátova peruť na ostrov Man, kde se nadále věnovala především hlídkování. Od ledna 1942 střežila také prostor nad Biskajským zálivem. Dne 3. května 1942 byla 312. československá stíhací peruť přesunuta na letiště v Harrowbeer nedaleko přístavního města Plymouth v hrabství Devon, kde s 310., 312. a 313. československou perutí (3. května 1942) vytvořila tzv. Československé stíhací křídlo (Czechoslovak Fighter Wing), které podnikalo akce nad okupovanou Evropou. Počátkem července byl Pavlát povýšen naší armádou do hodnosti desátníka . Počátkem října byl přemístěn do Turnhous v Birminghamu a 1. února byl opět povýšen do hodnosti četaře. Poté byl přemístěn na satelitní letiště v jihozápadní Anglii poblíž města Salcombe. A právě zde se život Josefa Pavláta zcela nečekaně a náhle uzavřel.

Skrytá zákeřná choroba a nečekaný osud

Letecký mechanik 312. stíhací perutě Josef Pavlát zemřel 3. září 1942 na následky lehkého úrazu, který utrpěl ve službě 16. 8. 1942 na satelitním travnatém letišti v Station Bold Headu východně od Plymouthu. V tento den sklouzl s křídla stíhacího letounu Supermarine Spitfire, na němž pracoval a lehce si poranil pravou nohu. Zpočátku to vypadalo na banální úraz, ale po několika dnech si neustále stěžoval na velké bolesti. Sílící a nepřestávající trauma vedlo k jeho převozu do nemocnice Royal Navy v sídlišti Ford Road
v Plymouthu. Během operace bylo zjištěno, že trpí nevyléčitelnou nejzákeřnější formou leukémie. Z tohoto důvodu byl Pavlát ještě před svou smrtí 1. září opět povýšen do hodnosti rotného. Za dva dny zemřel na následky celkové sepse - otravy krve, kterou vyvolal prudký mnohočetný myelom, který se inicioval po nárazu pravé stehenní kosti nad kolenem. Josef Pavlát byl pohřben se všemi vojenskými poctami 7. 9. 1942 na starém hřbitově v Plymouthu (Pennycomequick - Devonport and Stonehouse Cemetary), hrabství Devon (hrob č. L-II-36). Post mortem byl Josef Pavlát povýšen čs. armádou do hodnosti rotmistra letectva a 16. února 1947 mu byl udělen československý válečný kříž „in memoriam“ a dále Československá pamětní medaile. Příčinou úmrtí Pavláta byla zákeřná nevyléčitelná rakovina plazmatických buněk, která vytváří léze v kostní dřeni a postupně doslova odebírá okolní kostní tkáň. Standartním vyšetřením lékaře není dodnes poznatelná, jedná se formu leukémie, lidově „kostižer“. V roce 2004 se do Velké Británie vydal prasynovec Josefa Pavláta Marek Halíř z Prostějova hledat jeho hrob. Ještě s bratrancem zajeli do Plymouthu a tam hrob č. L-II-36 našli.