Kam se chodilo do školy

Počátky školství v Karlovicích jsou spojené s postavením kostela a zřízením duchovní správy, ale už před tím učili po chalupách písmáci. První škola byla otevřena v roce 1775. Neměla vlastní budovu, a tak se vyučovalo v pronajatých místnostech různých domů v okolí kostela. Platem prvních učitelů byly tzv. kantace. Čeněk Kramoliš nám je zachytil takto. "Učitel chodil čtyřikráte do roka dům od domu, dostával obilí, vejce, vlnu, klobásy, uzené maso, len, jehňata - co kdo měl. O Třech králích chodil po koledě."

Národní škola u kostela

Roku 1820 byla postavena první zděná budova školy U kostela (dnes na jejím místě za vlakovou zastávkou stojí dům čp. 642). Když už malé prostory školy nevyhovovaly, byla v roce 1878 postavena větší, patrová budova, která stála až do roku 1973 na místě prodejny Jednota u rozcestí Soláň. Zajímavostí je, že škole, která tehdy neměla skoro žádné pomůcky, věnoval v roce 1895 cestovatel Emil Holub 54 exponátů ze svých cest po Africe.

Národní škola v Miloňově

Škola v Miloňově byla nejdříve otevřena jako výpomocná a patřila ke škole U kostela. Učitel tu chodil vyučovat jen tři dny v týdnu - v úterý, ve čtvrtek a v sobotu, v ostatní dny učil na Soláni. Když byla v roce 1888 na náklady továrníka Salomona Reicha postavena nová budova, škola se osamostatnila. Už v roce 1906 se uvažovalo o přístavbě, protože do jedné třídy tu chodilo 140 dětí. Pro nedostatek obecních financí z přístavby sešlo a žáků postupně ubývalo. Než v roce 1975 školu uzavřeli, vyučoval v ní pan ředitel Antonín Trampota posledních 12 žáků. Roku 1990 byla budova zbourána.